pondělí 14. května 2012

Divoká Orlice 2012

Aneb takže, přátelé,

jistě nedočkavě čekáte na důkladné zhodnocení poslední akce. Nuže, zde je:
Již od loňského roku jsem si v kalendáři zablokoval termín Divoké Orlice s tím, že letos prostě jet MUSÍM! Jako bych však slyšel sv. Petra, jak si říká, jo tak ty MUSÍŠ, tak to ti trošku osladím... A taky jo. Že bude hnusně, už bylo jasné měsíc dopředu, ale jak moc, to jsem fááákt nečekal ani v nejhorším snu. I přesto se mi ale povedlo zburcovat malou údernou skupinku skalních bláznů - a nebojme se jmenovat (JÁ, tatík, Majkl a Ivča + Michal) a vyrazili jsme, jak jinak než vlakem. Tentokrát byla cesta tam trošku v komornějším pojetí, snad i proto, že ve vlaku tou dobou operoval velmi nerudný průvodčí, jenž neměl žádné pochopení pro kulturně osvětovou hudební produkci. A tak jsme zoufale pobíhali od jednoho konce vlaku na druhý a hledali ty správná ouška, jež by se nechala naší hrou osvěžovat. Kromě toho se nám povedlo zjisti, jak funguje nouzové otvírání dveří mezi vagóny, ale to jen tak na okraj... ;) Do Ústí jsme tedy dorazili v pořádku, dokonce přežila i kytička cestovatelka...

Na peróně nás uvítal člověk nejpovolanější, sám velký ústecký kmotr Bajda. Na tomto místě se opět sluší velice poděkovat za poskytnutý azyl a úžasnou pohostinnost. Prostě Bajda s Ivčou jsou světoví!!! Díky moc!

Páteční večer proběhl komorně na adrese 555, i když tedy jsou z toho údajně i nepublikovatelné archiválie. Nevím, jestli je chci vidět, protože tak nějak tuším, kdo je na nich v hlavní roli... :D Měřítkem nechť ale je, že se v sobotu již o půl šesté vstávalo  a to dobře! :) Museli jsme totiž ještě naložit lodě, sebe, a jiné potřeby a frrr na Divokou.

Člověk by nevěřil, kolik se najde podobných šílenců. Na místě startu totiž byla plná louka vodáků, lodí, aut, autobusů, psů a podobné havěti a matně vzpomínám, kdy jsem naposled viděl tak brzo ráno otevřenou narvanou hospodu... Mazec. No, ale to byla stále zatím jenom zima. Počasí velkoryse počkalo, až jsme se ustrojili, nalezli do lodí a co? Správně, začalo pršet. A s deštěm a chladem rovněž začala potřeba protiopatření. Sice taky tekutého, zato podstatou zcela jiného rázu... :) A tak jsme tedy vyjeli. Taktika byla ještě na břehu jasná: já vzadu, Majkl coby v kanoi nováček na háčku. Cháchá. Už jste někdy zkoušeli postavit vajco na špičku? Tak přesně takovou stabilitu měla ta naše Concordia. Trápili jsme se, trápili, až jsme se při prvním přistávacím manévru přetrápili. Křest. Nicméně jsme teda usoudili, že ten menší váhová rozdíl téměř jedné poloviny mé hmotnosti nebude tak nezanedbatelný, jak jsem si zprvu myslel. Po výměně jakoby do sebe zapadly poslední dílky 10000 puzzle a najednou to jelo. Sice jsme si i tak užili koupání ještě dvakrát, nicméně pocit z jízdy byl nepopsatelně lepší. Navíc se velmi osvědčila Bajdova rada vzít si vlněné svetry (ani jeden jsme totiž, jakožto velcí drsňáci, neměli záměrně neoprény. To abychom si tu přírodu pořádně užili...) A ještě v kombinaci s vestama nám bylo parádně teplíčko, i když jsme byli mokří na kost.

A tak si tak plujem, ani nevíme jak, když tu se odkudsi vyloupla hospoda. Ovšem ne jen tak ledajaká! U Krtka! :) Normálně venkovní taneční parket, na zastřešeném pódiu paní s klávesami a rozjížděla tam psycho zábavu. I přes to, že pršelo, bylo na parketě stále plno a celý areál byl naditý bavícími se a pařícími vodáky. Macez podruhé! A jak si tak nezúčastněně postávám, najednou koukám, že tančím. Byl jsem uloven cizí ženou v cizí hospodě :D Ááá páni muzikanti, kvapík! No nutno říct, že na tom kluzkém parketě to byl naprosto heroický výkon na hranici stability. A když připočtu ještě to, že ta fotka zcela vyjadřuje můj skutečný pohled - svět kolem byl rozmazaný ne jen v důsledku odstředivé síly, no mazec potřetí! :)

Dál už to byla voda pohoda... :) Skončili jsme už jsem zapomněl kde, ale pak v rychlém sledu následovalo kafe, převléct a hybernace v autobuse, kavárna, pivo, hybernace v autobuse a nakonec i hybernace v lůžku. Mezi tu dobu už se ale balila, neli byla na cestě domů Ivča (vlastně i s Michalem), neb si v pátek večer vyvrtla kotník... Takže skvělý vodácký zážitek - v lodi s výronem :))) Nu, z našeho slastného klimboše posilováku nás nevytrhlo ani to, že, jak jsme později zjistili, se nám podařilo někde prošustrovat jednu vestu. Takže kdyby ji někdo našel - modrá a je na ní nápis Campanula (tuším jen fixem), tak nám ji schovejte, dííííky. :) No a pááááák:

V E Č Í R E K!

Tentokrát opět ve trošku komornější atmosféře, ovšem o to více takový pohodověji intimnější :D :D :D Již při vstupu do hospody mě paní vrchní pozdravila slovy: ále, to jsou k nám hosti... :) A jelikož laťka byla od minule nastavena slušně vysoko, nezbylo, než se ji pokusit alespoň neshodit prdelí. Takže jsme bééékali jak o život, kytary šly z ruk do ruk, akorát ta slova písní byla občas nepřekonatelný oříšek. Dokonce jsem si uvědomil, že i do kusů, které jinak znám, jsem se od jisté doby ani nepouštěl, protože - prostě nic... :))) Ale zas tak dramatické to nebylo ;) Do555mů jme dorazili tuším někdy kolem 2 poté, co jsme půl Ústí vzbudili verbuňkama, holt, folkloristická sebranka se nezapře. Tak pardon, jestli jsme někomu vlezli do snu...

A pak už těžké ráááno i dopoledne, všemožné pokusy o nalezení ztracené vesty, hybernace, konzumace a příprava na odlet. Ten se nám podařil lehce odpoledne. Cesta byla tentokrát na pohodu, muzicírovali jsme na samém chvostu soupravy a celou cestu pozorovali, jak se koleje tam někde na horizontu zoufale chtějí spojit... :)  Místy i se sluníčkem, no prostě paráda. V domácím regionu jsme si sice ještě na závěr trošku zakombinovali s dopravou, to aby nebyla nuda:

Majkl měl auto u mě, takže pro nás na Svinov přijela Kača a dovezla nás k nám. Hospoda, hokej, takže řízení vylouč. Majklova ségra nedostupná, takže Kača přijela k nám ze Vsi na kole, odvezla Majkla do Ostravy, pak jeho ségra Kaču domů no a já musím nějak doručit kolo kače... :D Když k tomu připočtu vlak a lodě, tak už nám chybělo ten víkend snad jen letadlo... :))) Jo a ještě k výletu patří i nedělní noc, která byla ovšem ukrutná, dneska ráno dolámaný, vlastně co dolámaný, zničený, total KO. Ale šťastný! :)))) Takže celkově skvělý, skvělý výlet. Obří dík patří ještě jednou Bajdům, bez nich by to neklaplo. A už teď se těším na nějakou další akci!

Tákže vodě zdar a ááááhoj!

jinak nějaké fotečky jsou zde - vodáci ústí a taky na mojem, respektive Ivčinem fejsbůku ;)

Žádné komentáře:

Okomentovat