AK

03          FENOMÉN SUBURBANIZACE

S fenoménem suburbanizace se snad již setkal každý z nás, ať již vědomě či nevědomě. Zjevným a snad nejznámějším „příznakem“ jsou tolik kontroverzní a diskutovaná satelitní městečka. Obecně by se však dal tento pojem vysvětlit jako odliv obyvatel z centrální části měst na jejich periferie, ať už za bydlením, či za prací. A jaké to má důsledky? Pokud to chcete zažít na vlastní kůži, zajeďte si třeba na Masarykovo náměstí v Ostravě v neděli odpoledne. Totální pusto v místě, kde by člověk očekával nejintenzivnější společenský život. Obchody vesměs zavřené, v restauracích a kavárnách prázdno, na ulicích už chybí jen stepní běžec (stepní rostlina). Významně se tím v naší společnosti projevuje důsledek konzumního způsobu života. Veškeré sociální aktivity, co se kontaktu s jinými lidmi týče, se totiž přestěhovaly do nákupních center, pro která však uprostřed města není místo, a navíc tam chceme pohodlně dojet autem. A z nákupního centra chceme do klidného domu – bunkru, obráceného zadkem do ulice, obehnaného dvoumetrovou zdí, za níž je hektar zahrady s bazénem a lesem. A nedej bože, pokud nás zahlédne soused. Nebo my jeho…

Měřítko štěstí? Vlastní dům, vlastní zahrada, vlastní auto…

Daň za tento nastolený trend je však příliš vysoká. Cíleně si totiž devastujeme následující generace a budoucnost lidstva obecně.

Na tomto místě uvedu pro ilustraci několik aspektů, jež se sebou suburbanizace přináší:

a-   Krajina –bezohledné rozpínání se do volné krajiny, které čím dál rychleji ubývá, neboť obecně panuje přesvědčení, že: čím dál v lese – v „klidu“, tím přece lépe. Vznikají tak satelitní městečka – tzv. sídelní kaše – urban sprawl - nejméně udržitelná forma bydlení. Pro zájemce bych doporučil skvělou knihu zabývající se touto tematikou – Sídelní kaše od architekta Pavla Hniličky. Velmi poutavě a pochopitelně zde prezentuje problémy související s touto tematikou. Značná pozornost se tomuto fenoménu věnují i na webových stránkách http://www.suburbanizace.cz/

b-   Doprava – na periferii se dostáváme téměř vždy autem. V důsledku krátkozrakosti řezníků parcel nezůstává žádné místo na veřejný prostor, natož veřejné instituce. Proto musíme opět kamkoliv autem – obchod, škola, kadeřník, kino, prostě všude. Kromě přímých důsledků jako jsou exhalace, hluk apod. jsou zde i důsledky nepřímé – potřeba sjízdných cest, potřeba jejich údržby, potřeba veškeré technické infrastruktury včetně pouličního osvětlení apod. + potřeby energií na zřízení a údržbu toho všeho. V konečném důsledku na to doslova doplatíme všichni.

c-    Socializace – to, že si postavíme dům čelem do zahrady, je sice fajn, nikdo nás nebude „rušit“, ovšem přicházíme tak o jakoukoliv možnost začlenit se do místní komunity, natož ji vůbec vytvořit. Všechno je o potkávání se, a pokud nemáme možnost souseda potkat jak je týden dlouhý, těžko k nám pak přijde na zahradní párty. Děti nic nepožene ven od počítače, pokud neuvidí, jak si sousedovic kluci hrají na zahradě na četníky. Člověk je podstatou tvor společenský a mě osobně velice mrzí, že se vlastní hloupostí připravujeme o část našeho lidství. Důsledky nechť si pozorný čtenář vyvodí sám, jsou nedozírné.

d-   S výše uvedeným souvisí aspekt kulturní. Ať už kulturu chápeme ve smyslu uměleckého vyžití, nebo jako lokální charakter komunity. Separací a virtualizací se jakákoliv pro člověka tolik potřebná diferenciace stírá…

e-  Ekonomické hledisko – jednak souvisí s výše zmíněnou dopravou a jejími důsledky, jednak i s tím, že zjednodušeně řečeno zůstávají opuštěná centra měst a nevíme, co s nimi, naopak zahlcují se periferie, pro jejichž fungování je zde funkcí a vybavenosti nedostatek. Jako začarovaná spirála. Následně se vydávají velké finanční prostředky na revitalizace opuštěných, mnohdy již zdevastovaných částí center a opět to většinou zaplatí všichni.

Co se týče našeho malého městečka, situace je poplatná obecnému trendu. A tak můžeme při procházce vidět, jak se nové domy pomalu rozlézají tam, kde ještě před nedávnem byly louky. Přibývá obyvatel, jejichž původním bydlištěm byla Ostrava…

Pravda, v Brušperku to má ještě trochu jinou příchuť, co se „prodeje“ pozemků týče. Pak taky můžeme vidět, jak si přeKupník koupí pozemek, ten co nejvýhodněji (většinou = nesmyslně) rozparceluje, samozřejmě i s budoucími příjezdovými cestami k jednotlivým parcelám. Ty ovšem velkoryse daruje městu, aby se veškeré náklady na tyto komunikace přenesly z jeho beder na „cizí“. A hlavně – jen blázen by to pak koupil, že… Pak přijde stavebník, pozemek si koupí a začne stavět. A jelikož zde neexistuje jakákoliv regulace, v drtivé většině případů je to pseudobarokní podnikatelský hnus projektovaný opět jen na byznys – navíc pojednaný a umístěný na pozemku tak, že devastuje i to poslední, co z nějakého veřejného prostoru zbylo. Nabízí se otázka, jaké takové prostředí vyprodukuje jedince, když jejich žití růst formuje jen a pouze byznys ve všech možných představitelných formách… Minimálně k zamyšlení.

Prakticky ovlivnit toto dění dokážou nástroje územního plánování – viz můj předchozí článek. Opět vyjádřím svou víru v to, že nový územní plán bude kvalitní. Ovšem jakýkoliv regulační plán zde stále neexistuje. Jak pro městskou památkovou zónu, tak pro oblasti plánované nové zástavby. A pravděpodobně ani dlouho existovat nebude. Škoda.

Jedinou možnou cestou z trendu suburbanizace je uvědomění. Lidé by měli pochopit kvality městského života a taky to, že pokud něco ve městě nefunguje, mohou si za to většinou sami. Samozřejmě ne všichni mohou žít ve městech, ovšem rozhodně by se neměla tak bezhlavě vylidňovat. Za chvíli bychom taky nemuseli mít kam jezdit na výlety.