AK

06          BRUŠPERK – ROZBORY # 1

Jak už nadpis napovídá, tento článek bude již zaměřen zcela adresně na naše město. Rád bych se ale postupem času dostal ještě o krok hlouběji – až k samotným konkrétním problémům. Na několika obrázcích bych ale nejdříve rád naznačil směr přemýšlení, jakým by se dle mého měly úvahy o našem městě ubírat. Pojďme se tedy podívat, co to naše rodiště vlastně je:

Zvíře

Výše uvedený obrázek ukazuje město Brušperk s vytaženým obrysem současně zastavěné plochy, dále pak nějaké čtyři ovály uprostřed. Říkám tomu zvíře (jak jsem to původně slyšel od pana architekta Sedláka) a jeho srdce. Můžeme si udělat poměrně jasnou představu o tom, jak a kudy se nám sídelní celek roztahuje a kde se nachází jakési jeho centrum. Rovněž můžeme vidět, že i přesto, že chapadla této „hvězdice“ zasahují poměrně daleko, jsou uvnitř vcelku velké bílé – nezastavěné plochy. To může být z nejrůznějších důvodů, pro tuto chvíli přijměme fakt, že to tak prostě je. No a k čemuže nám ta informace může být užitečná?

Hustota obyvatel (dejme tomu na hektar), je poměrně objektivně vypovídající o kvalitě života v sídelním celku. Jistě, namítnete, že to je vysoce individuální záležitost, myslím to ovšem takto: Pokud si například představíte satelitní zástavbu na okraji města, abyste se dostali kamkoliv – od obchodu po úřad – musíte použít nějaký dopravní prostředek. Prostorové vazby nejsou vesměs žádné, s tím související společenské vazby rovněž téměř nenajdeme. Pokud ovšem hustotu osídlení začneme zvyšovat, najednou zjistíme, že se někomu například vyplatilo postavit támhle trafiku, onde večerku. Pokud půjdeme ještě dál, zjistíme, že se objevují i veřejné instituce a nakonec zjistíme, že cokoliv potřebujeme, máme to max. 15. minut pěšky. To je sice také ideální případ, nicméně nutí k zamyšlení. Současný trend – každý do svého domku s vlastní zahradou je sice krásný, ale naprosto neudržitelný. Jak ekonomicky, tak environmentálně. Pro zájemce je téma hustoty osídlení hezky rozvedeno v již jednou zmiňované knize Pavla Hniličky Sídelní kaše.

Jak na tom teda Brušperk je? Na výše uvedeném obrázku je poměrně dost bílých ploch, většina jsou soukromé zahrady apod. Rovněž lze pozorovat nárůst nové výstavby na periferiích. Data z roku 2010 hovoří o 122 přistěhovalých a 40 vystěhovalých obyvatelích. Podíváme-li se např. na územně analytické podklady Moravskoslezského kraje a zaostříme na Ostravu, zjistíme, že nejvíce odstěhovaných je z centra a největší přírůstek je na periferiích. Bohužel z širšího kontextu Brušperk spadá do této periferie. Zatím to není nic tak dramatického, je nutné se ale zamyslet, kam až chceme nechat naše město expandovat a není-li lepší poohlédnout se i po jiných řešeních, než stále zabírat další a další krajinu. Ano, je to nejjednodušší, ale s trochou nadsázky se dá říct „široká a dlážděná je cesta do pekla…“ Uvidíme tedy, jak se s daným problémem vypořádá nový územní plán města.

Doprava

Výše uvedená skica nám prozradí základní informace o Brušperské dopravní infrastruktuře. Ne tak ovšem o jejím technickém stavu, nýbrž především o jejím systémovém uspořádání. Na první pohled vidíme, kudy vede „hlavní“ brušperská komunikace. Ta tvoří jakousi páteř s několika kříženími, z nichž lze dle potřeby odbočit dále do útrob města, či lze Brušperkem pouze nerušeně bez zastávky projet. Dokážeme odhadnout, kde se ve městě nacházejí hlavní komunikační uzly a rovněž lze vysledovat, kterými komunikacemi je město napojeno na přilehlé obce. Dále lze čitelně rozdělit ostatní komunikace na takzvané „tepny“ a „žíly“, když si půjčíme názvosloví z iniciativy Oživená Ostrava. Tepny pak můžeme charakterizovat jako aktivní průjezdové komunikace, žíly pak jako doplňkové komunikace sloužící buď jako příjezd k finálním destinacím, či k všudypřítomnému parkování.

Rovněž lze také vysledovat, jak se dopravní situace vyvíjela v průběhu historie. Na první pohled je patrné, že dnešní „páteřní“ komunikace je poměrně novodobým zásahem a že historicky byly komunikace navázány především na městské jádro. Odklon hlavního dopravního ruchu měl dozajista kladný vliv na zachování historických domů, potažmo dnešní památkové zóny. Bohužel tento koncept nebyl dotažen do zcela šťastného konce:

Dopravní obslužnost je v našem městě celkově poměrně slušná. Místní komunikace jsou více méně udržované a autem se dostanete snad skoro všude. Bohužel. Zahraniční trend tvořit z center měst pěší zóny je bohužel v naší vlasti pod tíhou jakési kapitlaisticko-automobilofilní vize zcela postaven na hlavu. V nedávné době dokonce v jednom nejmenovaném městě zrušili pěší zónu s tím, že obchody zejí prázdnotou a může za to právě omezení vjezdu automobilům. Je tomu ale skutečně tak? Nezejí ulice a obchody prázdnotou ze zcela jiných důvodů? Je pravdou, že si společnost zvykla dojet autem snad až do postele, ale to souvisí s maloobchůdkovým prodejem jen málo. Tržby těchto malých obchodů v centrech měst nedevastují zákazy vjezdu, ale především obří obchodní centra na městských periferiích a především pohodlnost lidí…

Nicméně, z všudypřítomnosti zaparkovaných aut snadno zjistíte, jak jsou lidé ve městech, potažmo v Brušperku pohodlní.

Pokud se rozhodnete v Brušperku korzovat po náměstí, díkybohu máte k dispozici podloubí, do kterého auta zatím stále ještě nemohou. Pak jeden přilehlý chodník podél podloubí a na horní straně ulici, kde je automobilům (kromě dopravní obsluhy) vjezd zakázán. Zbytek náměstí slouží jako parkoviště, stejně tak jako hlavní odjezdová (je totiž jednosměrná) cesta směrem na předměstí. Možnost parkování na náměstí jistě pohodlní občané* pozitivně kvitují. Bohužel jsou to zřejmě ti samí, jimž je zcela jedno, že prostor určený pro společenské aktivity nejrůznějšího charakteru, od prostého korzování, setkávání se, rozličných forem prodeje čehokoliv, přes hraní si dětí, nejrůznější umělecká vystoupení, až po trhy, happeningy, koncerty apod. Je pravdou, že posledním jmenovaným v Brušperku auta čas od času ustoupí. Nicméně veřejný prostor primárně určený k potkávání se lidí je bezostyšně zabírán stroji. Proto, když je venku hezky a zrovna nemáte chuť jet na hory, ani vás nenapadne zajít na kávu na náměstí. Protože tam téměř nic není. Téměř, neboť Cafebar je totiž krásnou světlou výjimkou. Ovšem kolik lidí si sedne na stolečky nachystané na chodníku? Nutno ještě dodat, že parkování v Brušperku bylo v minulosti předmětem sporů mezi občany a radnicí. Také je ještě třeba podotknout, že necelou minutu chůze od náměstí se nacházejí dvě parkoviště. Jestli vyhoví či nevyhoví potřebám parkování v centru města, je předmětem dohadů. Objektivní (s důrazem na pravý výraz tohoto slova) studie neexistuje. Nebo ano, ale někde pod zámkem.

V této problematice je předním odborníkem dánský architekt Jan Gehl a velmi pochopitelně prezentuje dané problémy ve filmu Lidský rozměr. Je pravdou, že po zhlédnutí filmu může mít člověk lehce depresivní náladu, ale ono

přitom stačí tak málo. Naslouchat a chtít.

 *Na tomto místě je ještě nutno podotknout, že nejen občané pohodlní, ale rovněž i majitelé malých obchodů na náměstí. Je jim totiž jasné, že možnost parkování přímo před výlohou jejich krámu je ta poslední kapka, která převažuje váhy získání zákazníků na jejich stranu. Pokud by ta možnost odpadla, už by asi opravdu všichni pro všechno jezdili raději do Maker, Hypernov, Kauflandů apod.