AK

10          BRUŠPERK = VÍDEŇ?

Proč by se v Brušperku nemohlo přemýšlet nad městským plánováním jako ve Vídni? Vůbec přitom nezáleží na velikosti města nebo počtu obyvatel, důležitý je princip.

Velmi dlouho dobu si lámu hlavu nad tím, jak účinně zapojit do plánovacího procesu všechny zainteresované strany tak, aby to co nejlépe fungovalo a přínos byl co největší. V posledním vydání časopisu ERA21 byl publikován níže přiložený obrázek. Jak je vidět, ve Vídni už to vymysleli. A dobře.

Způsob spolupráce na plánovacím procesu

Obrázek 1, Kooperace na plánovacím procesu, MAGISTRAT DER STADT WIEN. Ottakringer Straße Neu: Ein erfolgreicher Beteiligungsprozess [online]. Wien: MA 21A (Repro), 2012 [cit. 2014-05-23]. ISBN 978-3-902576-62-0. Dostupné z:http://www.wien.gv.at/stadtentwicklung/projekte/ottakringerstrasse-neu/pdf/ott-broschuere.pdf

Ve svém předchozím článku o VIZI jsem se něco podobného pokusil popsat slovy, ale tento obrázek je ve své jednoduchosti a přehlednosti nepřekonatelný. O co tedy jde:

Schéma nám ukazuje, jakým způsobem došlo ve Vídni ke spolupráci na procesu městského pánování. Nám důvěrně známý klasický koncept „já něco vymyslím, pak to v zastupitelstvu prosadím a ty, občane, si mysli, co chceš. Neboť JÁ vím nejlépe, co je pro „město“ nejlepší“ vzal za své. Oproti tomu zde vidíme znázorněnou spolupráci občanů, politiků a jakéhosi hlavního týmu (rozumějme architektů, demografů, sociologů, geografů, památkářů, … jinými slovy renomovaných odborníků). Pro nás je ale v tuto chvíli důležitá aktivita politiků ve vztahu k občanům. Z obrázku je patrné, že na vrcholu trojúhelníku, z něhož posléze vzejde samotný návrh, stojí OBČAN. Občan vyburcovaný k účasti.

Architekt se ptá politika – co byste chtěli? A politik se ptá svého občana – co by sis přál?

Ona aktivita ale nespočívá v jedné lístečkové anketě chcete-nechcete. Jde o dlouhodobý proces od malůvek dětí v mateřské škole, přednášek, diskuzí, prezentací, rozhovorů, dotazníků až po workshopy (rozumějme např. celodenní práce několika složením různorodých skupin (třeba učitel, prodavačka, místní zastupitel, dělník, architekt, student gymnázia, nezaměstnaný, matka na mateřské, …). Důležitý je však závěr takového workshopu (potažmo jakékoliv kreativní aktivity), TO, k čemu došli a jeho následná prezentace veřejnosti.

Na základě těchto a podobných aktivit dojde ke zformování veřejného názoru na danou problematiku. Rovněž se občané dostávají z pozice pasivního sudího cizího návrhu (líbí/nelíbí) do přímého tvůrčího procesu! A toto má snad ten největší význam, neboť (kromě mnohého dalšího) se v tuto chvíli stává VIZE naprosto apolitickou záležitostí, nezáleží na nějakém volebním období!

Je nasnadě, že následně veškeré podněty uchopí odborníci, něco přepracují, něco doplní, něco zavrhnou, ale stále mají od začátku nastolenou vizi, kam by měl „jejich“ návrh směřovat. V podstatě je jejich role spíše koordinační. Ale opět zdůrazňuji, důležitá je komunikace a interakce napříč všemi zainteresovanými skupinami.

Bylo by velice přínosné, kdyby v Brušperku vznikla pracovní skupina*, kupříkladu „Brušperk 2050“, jež by si vzala za úkol najít brušperskou VIZI, a realizovala by tento cíl v souladu s výše uvedeným.

*ustanovena místní samosprávou